Historie 

pískomil mongolský

Pískomil mongolský se v zahraničí nazývá také pouštní krysa, ale tento druhý název je vlastně chybný. Pískomilové jsou totiž více příbuzní křečkům a tarbíkům a frčkům než krysám a myším. Pískomilové se ve volné přírodě vyskytují především v rozsáhlých pouštích a stepích v Mongolsku a severní Číně. To jsou suché oblasti, kde málo prší a kde je velmi řídký porost. V důsledku toho jsou pískomilové zvyklí na jídelníček chudý na bílkoviny a jejich trávicí ústrojí je k tomu také přizpůsobeno. Aby se pískomilové chránili před četnými dravci, ale také enormnímu kolísání teplot, které v těchto polopouštích nastává, žijí z velké části pod zemí, ve složitém systému nor a chodbiček, které si sami vyhrabou. První pískomily mongolské exportoval z oblasti jejich původu, severní Číny, do Paříže A. David už v polovině 19. století. Ovšem i později se konaly různé expedice, při nichž byli pískomilové chytáni a poté dováženi do Evropy. Do osobního vlastnictví jednotlivých milovníků hlodavců se pískomilové mongolští dostali přes zoologické zahrady a laboratoře. Původně se vyskytovali jen v jedné barvě, tzv. „přírodní“ neboli „divoké“, ale v průběhu času se k ní přidalo mnoho různých dalších barev. V posledních dvaceti letech se pískomil mongolský stává jedním z nejoblíbenějších malých hlodavců.