mladí pískomilové bojující v písku
Téměř všichni pískomilové mají sociální cítění. To znamená, že je lze jen velmi těžko, nebo vůbec chovat osamoceně. Ve volné přírodě žijí pískomilové vždy ve skupinkách a i v zajetí žijí rádi ve společnosti dalších pískomilů. Pokud nemají společnost, vyvine se u pískomila porucha chování a pískomil se pomalu usouží. Pískomily si tudíž musíte vždy opatřit nejméně dva, ale daleko lepší je nechat je žít společně s několika dalšími. Dospělí jedinci, kteří se vzájemně neznají, na sebe budou téměř bez výjimky reagovat agresivně. Šarvátka bude často na život a na smrt. Proto je rozumné dávat do jednoho chovného zařízení pouze mladá zvířata. Mláďata narozená ve skupině akceptují všichni její členové zcela bez problémů. Pískomilové se vzájemně rozeznávají podle pachu. Pokud budete mít některé členy skupiny několik dní zvlášť, existuje velké nebezpečí, že je po návratu skupina už nepozná, a v důsledku toho s nimi začne bojovat. Proto nikdy neoddělujte pískomila od stávající skupiny bez vážného důvodu. Pískomil je jako domácí zvířátko společenský a zajímavý. Toho, kdo o něj pečuje, kousne jen tehdy, když už skutečně nebude mít žádnou jinou možnost úniku. Pískomil mongolský, o kterého se dobře pečuje a s nímž se dobře zachází, svého „pána“ v podstatě nikdy nekousne. Pískomilové jsou také nesmírně zvědaví, a proto se dají lehce ochočit. Nic jim neunikne: často stojí na zadních končetinách, aby dobře viděli po okolí. Na rozdíl od mnoha dalších hlodavců nejsou aktivní jen v noci, ale i ve dne. Vždy po několika hodinách si však odpočinou. Pískomilové nejsou žádná zvířátka na mazlení, na to jsou příliš pohyblivý, ale po ochočení se dají dobře uchopit a ani pak tak rychle z ruky neskáčou pryč.
pískomil protahující se po ránu